PetraK
černej čaj
Takze co kdyz kadibudka na louce s ristreskem neni pro tabor ale jednoho sokromnika co tam vzdy v lete tabori sam?
no tak to už prostě člověk nerozpozná, no. a pokud tam nedá majitel třeba cedulku – soukromá kadibouda nepoužívat, tak to prostě nepoznáš, no. To u tý chatky je jasně daný a identifikovatelný.
Jak se to sakra rozlosije?
těžko. Hele já to mám v tomhle jednoduchý, já bych nešla ani tam, protože je mi to samo o sobě nehygienický, když nevím, kdo všechno to používá. (i proto preferuju ubytování s vlastní sockou), takže já jdu radši do lesa, když už musí, i kdyby tam stálo tisíc kadibudek.
Jako jak?
má vnitřní radar, intuici a tu poslouchá. mám to taky tak. což samo nevylučuje, že se sekneš.
prece kdyz clovek breci tak breci kdyz se smeje tak se smeje a kdyz nedela ni jedno tak neni na zadne strane:
smutný může být člověk aniž by brečel, stejně tak se může radovat vnitřně, bez smíchu, může tajit vztek – nebo ho v sobě dusit, snažit se ho ovládnout. Hraje křivě – tedy neplatí, to, co říká, ale dá se mu to přečíst v gezichtu…, z toho jak se chová, co mu nechtíc uniklo a tak.
e dlouho zase dokonaly:)
jo s těma těžko 😀
labilkoira
labilkoiráááááááááááá to je boží!! To neznám! Ukládám.