Thielli
PetraK
jo, já vím, Dyk už tě trochu znám a četla jsem i tu tlustou knihu a viděla tě se psy. ?
Já si pomáhám tím zlým obojkem, protože –
– pískat neumím
– než najdu píšťalku, pes je v piheli
– neustálé řvaní na psa mě vyčerpává. nejen hlasivky, ale i psychicky
– pes pořád na provaze se mi domů vrací nevylítaný a může pak vymýšlet kraviny v bytě
– ten zlý stroj jsem si zkusila na sobě na krku, nepoužívám ho nadměrně, beru to opravdu jako výcvikový nástroj, kdy místo řevu pípnu zvukem a místo drapnutí za dres psa prostě štípnu jen tak trochu, aby se probrala.
Impuls nikdy nesmí být rána. Po impulsu pes nesmí být jak spráskaný pes, musí dál hopkat, jako by se nechumelilo, jen se musí mozkem vrátit ke mně. A hnědé stačilo pár měsíců a pak už obojek ležel roky v šuplíku.
Včera jsme cvičily slovo NELOVÍ. (Eliette se takhle perfektně odnaučila běhat za koly, běžci a odrážedly. Na povel NEBĚŽÍ! Bylo to fajn pro ni i pro ty běžce, když jsem zavolala: „Eliette neběží!“ Oni byli v klidu a Eli se vracela.)
Takže včera se na začátku připomněl obojek při prvním startu. Po dvou hodinách vycházky pod povelem „neloví“ procházela bez vodítka kolem kavek a holubů v řádu několika metrů. A zvládla to, i když už pak měla obojek sundaný dole a já musela spoléhat jen na ten povel.
Fifi
jo, občas se takhle mydlí. Cheval by se mydlila furt, ale Eliette má své hranice. Takže musíme koně občas mírnit, ona je takový hromdopolice.
Za měsíc oslaví strakatá dva roky, jsem zvědavá, zda bude stále takové pometlo nebo zda se zklidní.