brut
Na chate mame prasata a musim rict, ze nekolikat jsem do nich malem vrazila, kdyz bylo treba po desti a ja sbirala houby. Pokazdy jsem zacouvala kus od nich a zacala si prozpevovat. Pro jistotu jsem se postavila za co nejsirsi strom, abych byla alespon psychologicky chranena. Vzdy zdrhli .
Kdyz byly deti mali, tak prijel bratranek a slo se na houby. Holka si s nim povidala a ja sla se synkem a nasi Dennynkou, ktera byla na volno, protoze se od nas nikdy nevzdalila dal, nez na 2 m o par kroku vpredu. Vylezli jsme na kopec, kde byla mytinka s par stromkama o sile paratek. A tam stalo prase velikosti lokomotivy. Musim rict, ze takovyho obra jsem predtim a ani potom uz nevidela. Lekla jsem se poradne. Synka jsem strcila za sebe , Dencu capla na ruku a pomalicku couvala zpet do lesa. U prvniho velkyho stromu jsem nechala malyho, aby se taky podival, ale byl porad za stromem. Divocak si nas poradne prohlidl, zafunel, udelal 2 kroky k nam a pak vystrelil uplne jinym smerem . Me se tak ulevilo.. Zvlastni bylo, ze Denca vzdy na vse stekala, hlidala nas, chranila , ac byla malicka, tak byla nesmirne statecna. Tenkrat poprve byla zticha. Mezitim nas dosli ti dva a ani jeden prase nevidel.