Petrs01
Povídej, povídej.
Povídám povídám pohádku, že pes přeskočil hromádku. (to jsem si nevymyslela, to mi vyskočilo z paměti)
Vono není moc co povídat, tentokrát mne hodně potrápilo zdraví. HODNĚ. Takže jsem v sobě nacházela spíše ty horší stránky, o některých jsem ani nevěděla, že je mám. I sprostá slova jsem hlasitě použila, jistému značkaři musí zvonit v uších ještě teď. Chuť zahodit batoh do pole 15km před cílem (asi v jednu ráno) byla obrovská. Ale jsem umanutej kopytník a prostě jsem to došla. Ale jenom proto, abych to příští rok nemusela jít znovu ?.
Jo a mám muže sadistu – asi v půlce „Já tě zabiju. Ne, já tě zabiju kilometr před cílem!“