Kimi
Dnes jsem se rozhodla pro výlet, počasí ideál, pod mrakem, větřík, takže poměrně málo lidí. Nejdřív jako každý víkend zapálit svíčku dědovi a babičce, vyvenčit Bety na louce. Pak jsem se rozhodla pro cestu, kterou jsem jela před víc jak rokem. Jako cíl jsem si stanovila Kašparovu chatu na vrchu Adam, na internetu jsem si nejdřív našla, že mají otevříno. Dojela jsem, zaparkovala, vysadila Bety a zírám, naproti nám jde staford. Asi psí řečí vysvětlil Betynce, že se ho nemusí bát, ona čumáček na jeho čumák, on pak obšírně zjišťoval informace kolem jejího ocásku. Pak objevil v mém pamlskovníku kapsičku s dobrotami a dal si. Betynce jsem vzala z auta podložku, takže jsem ji posadila vedle sebe na lavici. Dala jsem si čaj a tatranku, Betynka nespokojeně na lavici kníkala, nejraději by se vydala po lokále, aby se s každým pomazlila. Pak si ale k mému stolu přisedl pár s asi sedmiletou holčičkou a Bety konečně mohla být spokojená, s holčičkou užila bohatě pomazlení i tatínek se připojil. S holčičkou jsem povyprávěla, i oni mají doma dva malé pejsky a tři kočky, v minulosti měli i pejska z útulku, bylo vidět, že holčička má na svůj věk velmi rozumný přístup. Zeptala jsem se paní hospodské, zda staford je domácí, paní se ptala, jestli se bojíme, že by ho zavřela. Odpověděla jsem, že v žádném případě, že je velmi přátelský. Po zaplacení jsem se vydala ještě na procházku po kopci, stafík šel s námi, ale když jsem mu řekla, aby šel domů, obrátil to k chatě. Já jsem si užívala panoramata – na jedné straně Jedlina, Suchý vrch, Bouda, Vysoký kámen, na druhé straně jsem to odhadla na Kralický Sněžník. Pak jsme došly do místa, kde byla louka rozrytá, odhadla jsem na divočáky, tak jsem to raději obrátila. Zpátky jsem to vzala směr Pastviny a domů. Moc fajn odpoledne to bylo.