Kimi
Kvůli ohavně silnému ledovému větru jsem dnes zvolila venčení v blízkém okolí. Hned v ulici jsme potkaly pejska, podobou skoro borderka, barva zlatá. Bety se normálně borderek bojí a při spatření hrozně vyvádí, tentokrát k pejskovi běžela, chvíli se muchlali, pak sebou plácla na záda a nechala si oblizovat zahojené bříško. Pejska museli páníci odtáhnout, vydali se po chodníku, kam jsem měla v úmyslu jít, pejsek pořád táhl zpátky, tak jsem se raději vydala opačným směrem, po pár metrech jsme potkaly buldočka, ty Bety taky nesnáší, tak jsem ji musela zadržet, zas vyváděla jak pominutá. Stejně, její sympatie a antipatie jsou mi záhadou. V pejskařské partě si velmi rozumí s fenkou jackrussela Meginkou, se zachráněnými chrtími fenami Azurou a Bibi, s briardem Timem, v rodině vychází jak s bráchovou vižlou, tak se synovým ohařem. V pátek s Meginkou vyváděly, honily se, dělaly přes sebe kotrmelce, přihlížející sousedky to ohodnotily, že podívaná lepší než televize. Myslela jsem, že jí vadí hlavně velcí psi, ale kromě buldočků se musíme vyhnout i některým malým pejskům, i když většinou se k těm menším řítí s nadšením. Nadšení poznám podle rozkmitaného ocásku, při strachu, než se rozeřve, je ocásek úplně tuhý.