PetraK
. Petr tehdy seděl v nastartovaném autě, já škrábala, zbytek skla jsem si kryla ručníkem, protože jinak by to byl nekonečnej příběh „vlevo skončíš, vpravo začneš znova“, naskočila jsem, ujeli jsme 10 metrů a neviděli jsme. Už ani nevím jak jsme to nakonec přemluvili, ale byl to boj.
Jo, to přesně bylo vono!
😀
díky Petrs za tip.