Thielli
že ten se kurva nemůže revanšovat
A to je právě ten kupecký stereotyp v našich hlavách. Že jako za kolik a kolik a komu… neumíme hrát „pošli to dál“, tedy někde vzít a zase jinde dát, tak jak život běží.
Že pořád počítáme vše jen na blbý peníze. Ne, opravdu nejsem za vodou ani trochu, jsem na tom jen líp než důchodec bez úspor, ale odmítám se nechat svázat strachem, že když nebudu mít pod sebou dostatečně nahrabáno, hrozí mi smrtelné nebezpečí. Až budu ten důchodec bez úspor – a já budu, páč moc nespořím, budu žít jako důchodec bez úspor a nebudu rozdávat lamy. Ať je zase rozdává někdo jiný.
Také ten kupecký a závazkový stereotyp nás drží v kleštích tak pevně, že nás ani nenapadne, že ten „revanš“ může být právě a jen v té radosti, kterou obdarovaný má. Nebo v řádcích v mailu, nebo v řádcích tady na fóru…
A také nedávám dárky jen tak od boku. Vždycky se snažím dlouho poslouchat ty druhé a pak teprve, když to tak cítím, udělám ten krok k dárku. Až když jsem si téměř jistá, že to nebude trefa úplně mimo.
No ale OK. Přečetla jsem, co píšete a respektuji vás, takže si to přenastavím.