PetraK
Mirka D.
PetraK-s tím párkem v rohlíku to byl příklad
no ale dobrej příklad – ten princip takhle funguje kdekoliv. Ten kdo obdarovává – opravdově obdarovává – nečeká nic zpátky. Nikdy.
Vločky jsou moc hezký a jsou tam celoročně. vždycky když jdu kolem a hodím oko, vzpomene si člověk, udělá to radost. Jednak jako dárek samotný a taky proto, že vím, že ten druhý to dělal pro radost, proto mi ten dárek dal, aby mi udělal radost a já ji mám. Každej opravdovej dárek má svůj úkol a má ho plnit a když ho plnit nemůže, je smutnej, takže – každej, kdo dostane dárek by měl myslet i na ten dárek :D, že aby nebyl smutnej, protože nemůže plnit svůj úkol 😀 😀 .
Hele – Brtnik mi krom jinýho postaví kurnik. Já pro něj nikdy nic tak velkýho postvit nedokážu, nikdy. A mám proto bejt z kurnika smutná? Ne, vím, že mě miluje a chce mi udělat radost. To je hlavní úkol pana Kurnika, že mi má udělat radost. A já se z toho raduju a radovat chci. Aby byl pan Kurnik ščastnej.
Víte jak je ščastná lama u Kuskusa, když s ní může být v posteli? Nebo u Kimi, když s ní može koukat na tydlevízi?
Važme si dárků pro jejich podstatu, pro tu myšlenku, ne pro hodnotu, ta je totiž naprosto v podstatě nulová i když to bude safírovej náhrdelnik. Protože – co když někdo dárek ukradne? Budu ho mít? už pak ne, ale budu mít v sobě tu myšlenku, že ten, kdo ten dárek kupoval ho kupoval z lásky a s myšlenkou na mě.