PetraK
je to jak kdybys měla jen na párek v rohlíku a někdo tě pozval na večři-a tys vědděla,že ho můžeš pozvat jen na párek v rohlíku…..
co to je za blbost tohleto? tohle mezi lidmi, kteří se mají rádi nemá místo.
Pokud mě někdo pozve na oběd, nebo já jeho, tak přece neočekává, že to půjde automaticky zpátky. A pokud bych já někoho pozvala na oběd do restaurace, protože mi to situace umožńuje, tak ho tam zvu proto, aby nám bylo oběma dobře. zvu ho tam proto, že ho mám ráda a chci ho na chvíli vytáhnout z běžných starostí. A že on mě pak pozve třeba na párek v rohlíku? no tak supr, sednem na lavičku a dáme si párek v rohlíku a nebo si taky na ten párek vůbec nemusíme zajít, protože člověk, kterého mám ráda je prostě v situaci, kdy to nejde. jednou to třeba půjde a nebo taky ne, ale to přece o tomhle není?
Když byla ségra sama s klukama a já brala velký prémie, valnou čast jsem vždycky poslala k ní, s tím, že te´d můžu, te´d můžu a za měsíc třeba už ne, tak ať si to všichni užijeme. Nedávám peníze na obědy pro děti proto, že bych čekala nějakou vděčnost /taky je to anonymní/, nebo proto, že bych si chtěla dělat dobře na duši, ale proto, že můžu, že mi to osud momentálně dovolí. Teď můžu, tak konám. Jednou nebudu moct, tak prostě nebudu moct.
Když mi paní Machtová plakala do telefonu, jak si má poradit s tím, že se jí posílají vybrané peníze, jak to vrátí, řekla jsem jí, že kdyby to někdo někde kdesi nechtěl, tak se to nestane. Nebyla to moje myšlenka, někdo někde chtěl, aby se k ní dostala pomoc a tak se to zrealizovalo. Ať si dovolí užít si to, že teď a tady má pomoc a trochu ubraných starostí, nic víc. Není nutné vždycky někomu něco vracet a být za to závázán. Je to čistě jen o propojení lidí.
(ty dvě dřevěné vločky mi visí na lampiče u Pomněnky, mám je ráda a kdyby byly ze zlata, budu je mít stejně ráda)