Kimi
Betynka včera ráno musela do klece, protože já šla na odběr krve, asi už si trochu zvykla a byla zticha, sousedka hlásila, že ji neslyšela kňourat. Včera taky dojedla poslední díl konzervy, trochu dietních granulek z veteriny i dostala pamlsek (sušené masíčko bezobilné). Večer vyrobila normální bobek, další obvykle vyrobí za den, tak jsem předpokládala, že to bude dnes při odpoledním venčení. Dneska jsem v poledne šla na manikúru a pedikúru, oba salony jsou v jedné budově přes chodbu, často se mi daří domluvit, aby kúry navazovaly. Betynce jsem do klece položila pamlsek a myslela jsem, že si ho vezme, až ji tam vecpu. Ovšem tentokrát se odvážila skočit si pro něj hned, vyběhnout a zase se na klec tvářit ukřivděně. Dala jsem další pamlsek, vložila Betynku a odešla. Když jsem něco po druhé hodině otevřela byt, zarazil mě smrádek, v kuchyni na první pohled nic, ale při bližším pohledu jsem uviděla katastrofu. V kleci má Bety pelíšek, ještě od původních majitelů materiál textil, plyš, uvnitř molitanová podložka s bílým froté potahem – ta ozdobená hovínkem, na šestikilového pejska velikým, potkat ho venku, přisoudila bych ho tak dvacetikilovému psovi. Ozdobena i podložka vyplňující zbytek klece. Dílem to bylo tuhé, trošek byl řidší. Zítra taky musím na nějakou dobu odjet, ale Bety se na tu dobu ujme sousedka, které jsem si postěžovala, a s jejímž velkým psem Timem je Bety v pohodě.