Asteris
Tak vás zase po delší době dočítám, mno vyskytuje se tu dost stračen a taky dost raněných, nemocných, rozbitých věcí – tak všem přeju, ať jsou brzy v pořádku, věci zdárně opravené. Petrs koukám bude konstruovat veslostroj. A potěšilo mě, že se ozvala Mirka, už jsem měla obavy – v práci má teď bez té nejmenované osoby pohodu a i zdravotně se cítí lépe, tak jsem ráda.
Betynka to asi může mít z granulí, tak snad bude v pořádku.
Bohužel teď alespoň u nás skončilo období čistých psů a nastala doba blátivá.
V neděli jsme byly s Emčou na cvičáku v Úhonicích, a protože jsme skončily po poledni, tak se nabízela procházka po okolí. Vtipně jsem vymyslela cestu na Alšovu vyhlídku, opravdu nic lepšího mě nemohlo napadnout. Úzká pěšinka kolmo vzhůru, klouzavé bláto po kotníky – nahoře jsme byly obalené bahnem obě. Zpátky jsem se naštěstí nevracela, ale pokračovala dál. No, střídalo se bahno s rozbředlým sněhem, obojí klouzavé. A v autobuse si naproti sedl pán – celý v bílém, bělostné tepláky, světlounká bunda, no to byly nervy, aby se Emička nechtěla družit. Krčila jsem se v koutku, utahaná Emča naštěstí spala…
