Maya
Petrs01
Aby ti to nebylo lito 😀
Petrs, poutnice a ledová plavkyně
Když svítá den a ticho vládne,
Petrs už kráčí krajinou chladnou.
Kilometry pod nohama mizí,
s větrem si šeptá, s mlhou si hraje.
Chodí dál, i když nohy bolí,
hory a lesy jí cestu skryjí.
Sama sobě pán, sama sobě cíl,
každý krok v sobě sílu mělíl.
A když zima sevře zemi,
když voda ztuhne v ledu stín,
Petrs se směje, odhodlá pluje,
v ledových vlnách je královnou svým.
Tělo se chvěje, dech se krátí,
mráz ostře řeže jak čepel dní.
Ale ona ví – síla je v hlavě,
myšlenkou taje i ledu klín.
Krok za krokem, vlnu po vlně,
Petrs jde dál, nic ji neskloní.
V chladu i v dálce nachází sílu,
v srdci jí hoří nehasnoucí plam.