Kimi
Thielli, jako děcko jsem to měla podobně. Musela jsem pomáhat už při praní, v činžáku byla prádelna, máchalo se ručně, ždímalo ve ždímačce, pak do sušárny. Velké prádlo se muselo nakropit – velel táta, já s mamkou jsme držely kus prádla, táta kropil, vysavač bylo možno nastavit na kropení. Pak se prádlo muselo vytáhnout, složit a já byla vyslána na mandl, sama s cca šesti až desetikilovým balíkem, asi 10 minut cesty. Když jsme se přestěhovali do řadovky, mandl byl dál a táta jezdil autem. Když jsem se odstěhovala do paneláku, kromě prádelny a sušárny tam byl i mandl. Používala jsem ho, ale brzo se porouchal, takže zase provozovna.
Paní, co k ní teď prádlo nosím, provozuje i prádelnu. Takové provozovny jsou i v okolních městech.
Hovínek v okolí přibylo a dnes i bylo v álejích – teda na parkovišti – nablito – buď velký pes nebo osoba. Jsem zvědavá, jestli aspoň tohle někdo uklidí. Vzhledem k tomu, kolik cizích lidí nepoužívá chodník, ale naše soukromé parkoviště, o tom dost pochybuju.