Kimi
Dělala jsem autoškolu v posledním ročníku na VŠ (1975), studovna na koleji, školačky 30 holek. Praktická část v Prahé, rozjíždění do kopce na Strahově, byl tenkrát i první kousek dálnice. Část údržba jsme absolvovaly tak, že pan instruktor pravil: „Milé dámy, pokud vám auto přestane jet, zkontrolujte, zda máte benzín, máte-li a auto přesto nejede, stoupněte si na krajnici a mávejte.“ U svého prvního auta Š 105, které jsem si pořídila v roce 1982 jsem uměla otevřít kapotu motoru, dolít provozní kapaliny. První Š 105 byla ojetina, druhá Š 105 nová, tolik vybavení a vychytávek, co mají auta dnes, nebylo, ale výhodou těchto byl pohon na zadní kola, když jsme jeli s partou lyžovat do Malé Úpy, já vyjela, luxusnější auta nikoli. Moje další auta byly už jen ojetiny, moc fajn byl Passat, vešlo se pět lidí, dva němečtí ovčáci, dobrman a bernardýn. Od té doby beru výhradně 4×4. Když se auto stalo poruchovějším, vyměnila jsem ho za lepší ojetinu. Moc ráda jsem měla Suzuki Jimny, hodilo se ke Koře, se kterou jsem musela jezdit do luk a polí. Teď mým osmým autem je Suzuki SX4, výborné pro blondýnu, světla se rozsvítí sama, nacouvám-li k něčemu moc blízko, začne řvát. Řidičák jsem obhájila do září příštího roku, tak autíčko snad taky vydrží, pak uvidíme. Na nové staré auto bych asi musela vyhrát ve Sportce, z důchodu by pořízení bylo složité. Auto s ohledem na neduhy potřebuji na nákupy, na dojíždění do zdravotnických zařízení, na návštěvy rodiny i na výlety po Orlických horách. I když u nás jsou dobré sociální služby – dovoz nákupů doprava, chtěla bych být soběstačná co nejdéle.