Thielli
Fifi!
aj já jsem včera po tobě stýskala už nahlas, kde jsi…
No, s tím fňukáním to mám podobně, mám to naučené od táty, tesal do mě větu „Neobtěžuj svými starostmi své okolí, každý jich má sám dost, jen o nich nemusíš vědět.“
Oj, kolikrát jsem jí od něj slyšela… 😳😳
Táta svůj postoj dotáhl do extrému, to je prostě hrobka, která nepustí nic i kdyby věděl, že má zítra soudný den.
Já už se občas svěřím, ale většinou jen nablízko a hlavně ne často, protože nechci být mozkomor. Je to jako s voláním o pomoc. Když se volá jednou, všichni běží, ale když se volá pořád, nikdo už nevnímá…
Tak já si taky zakňučím dnes, už dva týdny mě pekelně bolí koleno, že se mi občas i podlamuje, tak mu taky domlouvám, že hele, máme novýho psa, teď prostě nemůžeš dělat to, co dělá koleno toho psa, nejde to, jeden z nás musí držet… Ale je hluchý jako koleno.
Paní strakatá už včera poprvé předvedla „nechce se mi přijít 😂“ – a to když jsem dočesala Eliette a zavolala ji k době na zem. Seděla na gauči, hlavu u stropu a z výšky na mě čučela jako by vůbec netušila, že volám její jméno. 😂
Myslím, že se prostě jen bála nového. Protože na gauči si nechala česat nohy mnohem uvolněněji než holky. Takže pamlsek a pak jsem jí musela tedy tlakem položit (ona si s tou nohou nesedá ani nelehá, když je něco jen „na chvíli“) takže když jsem ji položila, tak už jsem pak ani nečesala, jen jí hladila a dotýkala se kartáčem a zase ho dávala prč. A to vše jen chvilku. Pak byla propuštěna a odměněna.
Jinak – já kdybych měla rozpočet hojný a měla zahradu, kde mi psi dělají bahnité cesty kolem plotu, vysypala bych to tam vrstvou písku. Jim je to příjemné na tlapy, není to ošklivé, nespálí si na tom nohy jako na koberci, nesedřou se jako na betonu… takový ten říční písek, ten je prima.