Thielli
Petro,
stafroad patří paní pudlařové, vzala jej od svého bratra, který si pořídil psa podle svého „uvážení“ a časem na něj nějak nebyl čas. Je to stařičká hluchá fenka, která capká poslušně na vodítku mezi smečkou rozjívených pudlů.
Tahle třetí procházka pro mě úplně komfortní nebyla, protože tam už byli lidé, kteří prostě svého psa pustili a „lítej si“. Že pes už byl příliš drsný na jiného, ignorovali, že pes v letu zakopl o vodítko protijdoucího cizího pejsakře a strhl tak za krk psa na jeho konci madam snad ani nezaregistrovala. Zrovna já osobně nebo holky jsme problém neměly vůbec, ale já se na tohle nemůžu ani dívat… 🙄
Ale bylo to důležitě pro Cheval i Eliette, za dva týdny je další, ještě to zkusíme. Stejně co nevidět začneme trávit víkendy na chatě.
…
Na louce… na louce se usmívaly holky, mě bolelo u srdce. Byla to louka paní hnědáčkové. Milovala ji tak, že už od auta půlku cesty lesem k ní letěla jak na vlak, pořád se nám ztrácela vpředu na cestě a zase se vracela s výrazem, zda už jdeme a proč jdeme tak neskutečně pomalu.
…
V lese ale Cheval naběhala asi dvacet kilometrů na pěti kilometrech délky, Eliette deset. I spolu si daly nějaké kolo. To bylo moc hezké. Doma pak strakatý pes upadl do tuha na celé hodiny, černý pes se nažral, zdříml si a přinesl mi plyšáka, že házet…