Thielli
Tak jsem rychle proskákala zase zpátky, co jsem nějak nestíhala důkladně číst…
a i když už je téma „vybrečet se někomu na rameni“ dávno zakecáno, připojuji se k těm, co se zmínily, že nakonec je na to nejhlubší dno stejně úplně sám.
Přemýšlela jsem, zda jsem někdy měla někde kolem sebe rameno na vyplakání a nevzpomínám si. Ale také myslím, že je to moje nastavení, že když je to uvnitř nejhorší, zatemňuji a zamykám. Teprve o mnoho později o něčem promluvím, ale až když už je to dávno pryč, svým způsobem promlčené.
No, v každém případě tady všem přeju, abyste nemusely padat moc ani na rameno ani zatemňovat…