Asteris
… ono vlastně člověk stejně asi je na všechno sám… Cítím to jako Petra a ano, je moc důležitý, když se člověk může někomu svěřit a ulevit si. Ovšem pokud to umí. Mně se uleví procházením venku v přírodě (a se psem) nebo i s kamarádkou, nemusím mluvit o svých trablech ani to neumím, spíš o čemkoliv jiném, abych z toho trápení vypadla a načerpala sílu…
A černej čaj – dobře si piklila a myslím, že jsme všichni moc rádi/y, že se tu můžeme setkávat. A že jsi.
A třeba v pondělí jsem si udělala krásný výlet – no spíš vycházku: dojela jsem autobusem k Malé Svaté Hoře a šla oklikami přes Kytín a Zlatý vrch do Mníšku. Lesy, kolem Kytína nové aleje, dřevěné sochy, nikde ani noha, chvilkami i poprchávalo, ale pak bylo i sluníčko – krásně jsem si to užila.
