Thielli
A my máme s Cheval konečně nějakou novou překážku. 😁 TMU.
Tma je bubák a za tmy jsou VŠUDE bubáci. To se ukázalo až včera, po měsíci, co ve tmě chodíme. Takže večer před půlnocí poklidné vyjití z domu, Cheval už začala hezky pobírat, že do dveří se necpe první, ale jde za mnou.
Uděláme pár kroků a přes chodník běží potkan.
Neřvala jsem já, za letu k němu řvaly (tentokrát) obě čuby. OK. Zklidnili jsme se, obešly večerní toaletní kolečko a kousek u domu za silnicí (tichou nefrekventovanou jednosměrkou), se mihl Chip, sousedův pidi pes.
Cheval skokem přeletěla tu silnici a zaštěkala na něj, Chip se schoval do křoví a začal řvát jako když na nože bere, i když u něj nebyla ani na dva metry.
NO ALE – Cheval ten psí řev, při kterém tuhne krev v žilách, evidentně nikdy neslyšela… protože… „Utíkej, Forreste, utíkej!“
🙈🙈🙈
Takže ona to vzala obloukem přes tu jednosměrku zase někde mezi zaparkovanými auty a když jsem se otočila, třásla se za mnou strachy a nechtěla k tomu děsu jít. 🙈
Ok. Takže večer lehounká flexina. 🙂 Přitom chodíme už měsíc, za tmy, potkáváme jiný psy a vždy OK. A taky už víme, že raději i přes den zvýšená ostražitost, že strach je schopen ji vystřelit do silnice.