Kimi
Thielli, díky za psaní. U nás doma byla veliká knihovna, chodilo se i do městské, já byla čtecí maniak, oficiálně jsem měla dovoleno číst jen dvě hodiny denně, tak jsem si ten čas kradla, třeba když rodiče ráno odešli do práce. Mým snem byl život na venkově, psala jsem na Zvířetník o nejkrásnějších prázdninách u prarodičů. Toužila jsem studovat veterinu, případně zootechniku ale takové předměty jako chemie nebyly můj šálek čaje, takže jsem nakonec zvolila humanitní obor.
Taky při svém toulání Orlickými horami jsem našla pár usedlostí, kde bych si uměla představit živobytí, ale teď jako neduživá stařenka jsem ráda, že mám blízko lékaře, lékárnu, Zásilkovnu a market.😉
Venčení s hůlkami jde, v ruce mám rukověť hole a dva prsty strčené do držátka flexiny, šestikilový pejsek jde udržet. Pořád se ji bojím pustit, aby se nevydala do bývalého domova.
Ohledně fotek – mobilem vyfotím, ale dál nic neumím, Jakub mi to pošle na mail, já si to uložím do příslušné složky a odtud už to umím vložit sem. Chytrý mobil je pro mě past, teď třeba mi zmizela ikonka Kontakty, tak než jsem napsala kamarádce sms, užila jsem si.🤦♀️