Thielli
Cheval – pokračování referátu
Tak kde jsme skončili?
U příjezdu. Vypadalo to, že jsme si přivezli velkou březovou kládu, která se třese jako osiková větev. Byla vpuštěna do bytu, třes ustal, začala tady obcházet a skenovat prostor a hlavně – se šla napít.
A v tu chvíli jsem si vybavila Zrzavčí článek o ohařím pití. Půl litru spolykala, tři deci vynesla v hubě pryč od misky a pomalu je upouštěla kolem za chůze… tiše jsem klela.
Dostala najíst své granule zalité hustým rosolem z krůtího vývaru a my sklidili dalších pár plusových bodů.
Eliette jí celou tu dobu pozorovala, případně jí obcházela obloukem a pak pozorovala nás, jako jestli tohle myslíme vážně.
Naštěstí díky vám všem, co mi neustále kecáte do výchovy, jsem byla připravená, byt byl připravený, takže systémem uliček bylo možno manévrovat oba živočichy tak, aby černá domácí nevyjadřovala nijak svou nelibost a nevyplašila nám právě odchyceného koně.
Cheval nám ukázala, že umí vylézt hezky pomalu na gauč a stočit se v něm do klubka. Pak se na něm posadila a pozorovala, jak si hrajeme s Eliette.
Je ale hodně těžké zatím věřit, že je to vlastně odrostlé štěně, protože její bílé obočí, které by jí mohl závidět i Brežněv, dodává spolu se zbytkem kresby jejímu obličeji výraz seniora.
Noc proběhla v klidu, první část na gauči v jiném pokoji, po ranním vyčurání už všichni společně v ložnici. Eliette lehkým zabručením ze svého zákoutí s pelíškem odkázala přišlíka do druhého zákoutí ložnice, kde už byl připravený vypraný velký pelech vystlaný tričkem od původní paní majitelky. Začalo svítat a u nás se konečně pokojně usnulo.
