Thielli
Prosím pěkně, je tady ještě nějaké jméno, které ten kůň nedostal?
Pokud už jste vystřílely všechny náměty, pokročím v referátu, o tom, jak CHEVAL přijela k nám.
V sobotu v poledne 11.1. byl koník vyzvednutý v naprosté pustině v pohraničí pod horami. Vyletěla z domu seřvat nás za plotem, protože hlídat, to byla asi tak jediná funkce, co tam měla.
A protože jsem si s paní majitelkou už dost napsala (byla jsem to já, kdo druhou stranu podrobil křížovému výslechu) tak jsme předání neprotahovaly někde u kafíčka. Paní byla naměkko, já trochu nejistá. Naložila jí sama ke mně na zadní sedačku do vaku a vyrazili jsme. Cheval se prakticky celou cestu do Prahy třásla a dýchala jak na Sahaře. Už jsem chtěla googlit, zda si pes může způsobit hyperventilaci a zda se mu taky má na tlamu vrazit papírový pytlík.
Seděla jsem s ní vzadu na té sedačce neviditelná, vůbec mě nevnímala a já místo plynu šlapala na nějaký železo pod přední sedačkou, jen abychom zrychlili.
Doma už čekala neteř s Eliette, byla tma, zima, za námi osm hodin v autě, to to třesoucí se strakaté zvíře oholené až na kůži. Tak jsme na ni hned hodili vestu a šlo se kolem domu. Eliette si to vyložila jakože nějaká kolemjdoucí kráva, takže v poho.
Pak vstup do domu a o tom jsem už psala… Kůň přišel ke schodišti, roztřásly se jí nohy a zdrhla zpět do vstupní chodby. Takže vynesení. Na přemlouvání nebyl ani čas ani klid, ani energie, tak byla popadnuta a vynesena. A protože nečurala od chvíle, kdy byla ještě doma na zahradě, byla takto popadnuta a snesena a pak zase vynesena ještě třikrát. Bylo jedenáct večer a nic. Žádné přičapnutí. Lehla jsem si s ní na gauči a doufala, že si řekne. Ve 4:30 jsem si řekla já a jak jsem vstala a vrávorala k toaletě, řekl si konečně močový měchýř kopytníka… a to tak naléhavě, že se zapomněla bát schodů a SEBĚHLA je.
Nahoru už se zase vzpříčila, nicméně drobný úspěch mě naplnil klidem.
***
pokračování příště.