Thielli
čajíku,
já taky. od prvního pohledu jsem jako baba na úřední přepážce minutu před koncem pracovní doby. Nepříjemná, odměřená, namyšlená. Přesně tak vypadám.
No – a nesměju se. Máloco a málokdo mě rozesměje. O mně v práci říkají, že je umím pobavit, ale opačně se to daří jen málokomu. Tady se to občas zadaří stračenám, zrovna tobě dnes hned poprvé ? ..a pak vzápětí i holky ostatní to trefily.
Myslím, že to mám i dědičné. Babičku ani dědu jsem nikdy neviděla pukat smíchy, tátu taky ne, máma se občas zasmála, ale že by se někdy zajíkala… suma sumárum, když se naše rodina směje, znamená to, že mírně zvedne koutky úst.