Thielli
Tak jsem tady zavtipkovala, pak vlezla do pudlího kotce, že tam něco napíšu, tam jsem se rozbrečela, takže jsem zase tady. Pustila jsem si film, aby mi odvedl tu půlku brečící duše a já mohla napsat prvních pár řádek o těch dvou.
Taky jsem vám chtěla vyfotit své oteklé krvavé oko s modřinou, ale je to tak ošklivé, že vám tím nebudu kazit nedělní oběd.
…
Holky obě jsou na pochvalu. Eliette ji sice už zaštěkla, když se Cheval přiblížila moc natěsno, ale s každou hodinou je lépe. Vidí, že nováček je neškodný dobromyslný koník, který se hned podřídí, uhne se a respektuje ji.
Nový koník je jemné ohráblo, které tu objevuje, co se dá. Umí jen spolehlivě loudit, jinak neumí vůbec nic. Ale je vnímavá, funguje na odměny, pomáhá jí zvědavost, když se něčeho bojí a bojí se trochu všeho nového. Hodně se bojí schodů. Včera odmítala jít nahoru i dolů, a protože nečurala vůbec… od jedné hodiny odpoledne, kdy se ještě vyčurala doma na zahradě, nečurala ani jednou cestou domů, doma večer tři vycházky a nic, teprve v půl páté ráno se vyčurala poprvé. Tak v těch půl čtvrté poprvé schody seběhla.
Dnes dopoledne je pak s pomocí Eliette poprvé i vyšla. Eliette šla přímo před ní… Cheval potřebovala několikrát povzbudit a pobídnout, Eliette mezitím už byla nahoře, tak se divila, proč má jít zase dolů…
Když pak byla Cheval úspěšně nahoře, úplně se klepala. Včera se klepala, jen se k nim přiblížila, nechtěla ani vyjít zbytu… takže – máme domněnku, že to, co se jí stalo s nožičkou, se klidně mohlo stát na schodech v USA. V domě, kdy žila v Čechách, schody neměla, psi mají přízemí a rovnou vstup na zahradu. Nikdo už se nedozví, co se jí stalo.
Dnes dopoledne na zahradě si vedle sebe poskakovaly a nakonec se dokonce spolu i jednou proběhly honičkou.
