Thielli
Petrs01
…neboj, ona mě Fifi hned uklidnila pak ještě po telefonu. Ten její vzkaz měl opravdu dvě strany mince. Jednu, kterou jsi viděla správně ty a druhou, kterou správně popsala ona… že věci mají řešení.
U nás je ale jedna nepřekonatelná překážka a tou jsou ty schody. Ty řešení nemají. Kdyby nedávala schody ani s podporou zadku, musela bych použít zadní vrátka, která mám ve smlouvě. Musela by se prostě vrátit do baráku, ze kterého vyběhne po rovině na zahradu, nebo vyjede na vozíku. Pořád by na tom s počtem domovů byla lépe než mnoho jiných psů.
Taky víš sama, jak já jsem vůči sobě rezignovaná a bez motivace. Vždycky musela nastat nějaká vnější výzva, abych se hnula. Pro sebe dokážu dělat jen málo. Tohle je výzva, abych se pokusila alespoň něco ze sádelnatého obalu proměnit na funkční svalstvo. Ona i ta podpora v ruce po operaci do těch schodů člověka prověří.
Fifi,
tobě pěkně děkuju 😁 jsem z toho spaní dnes moc neměla… jak jsi mi sypala všechny ty podněty do hlavy, ještě jsem si před spaním procházela v hlavě uspořádání bytu – aby tam byly možnosti se vyhnout a někam se uklidit, aby tam nedošlo k tření dříve, než budou ty dvě duše dostatečně splynuté, takže jsem kus noci pěkně procházela byt kousek po kousku a stěhovala v hlavě nábytek 🙄 Nějaké trvalé stěhování tam určitě bude, černá právě v ložnici občas zalehne strategické místo přístupu a vrčela na hnědou, když chtěla projít… hnědá chudák pak stála na prahu, mávala tím svým koláčkem a čekala, kdy si všimnu, zasáhnu a odklestím jí cestu k pelíšku. Tohle si teď nesmíme dovolit, strategické místo bude muset být zastavěno a vytvořeny dvě nezávislé uličky k pelechům po stranách postele…