Thielli
Klidně jsem psí louky jenom procházela – vejdu jednou brankou, mířím k druhé
Konečně něco dělám jako ty.
My teda branky nemáme, prostě jdeme kolem…
…
Já Eliette vůbec na psí louky netahám, pokud je tam víc jak jeden pes. Ona před nimi zdrhá i při míjení na chodníku. Tam když vidí proti nám psa, vždy zpomalí, abych jí došla, čeká, až jí řeknu „můžeš“ nebo „pokračuj“ – to podle toho, jak vidím, že má protichod svého psa pod kontrolou a ona pak za mýma nohama proběhne.
Zrada nastala třeba včera. Proti nám bullka na flexině. Paní s ní uhnula stranou, zastavila, bullka si lehla do trávy na číhanou a my šly. Eliette schovaná za mýma nohama. Jenže paní nechala flexi odjištěnou, takže při míjení bullka vyletěla, já vodítko pod nohama a Eliette až u silnice…
Reakce paní: „No, Zorko?!“
Reakce Eliette: „tys mi řekla, že můžu…“
Reakce moje: „chjo, Eli, taky jsem si to opravdu myslela, že můžeš… pani vypadala přesvědčivě… no nic, jdeme dál.“