Petrs01
Ještě mi došla jedna věc – pro nejistého psa je vždycky lepší když se někam jde. Jako chodíš s ohařema, jako jsi byla s půdlema, prostě žádné dlouhé postávání někde na psí louce. Když se někam jde a jen tak jakože mimochodem jdou i jiní psi, dá se na ně nenásilně zvyknout a případně se očichat a případně si i hrát… ale pes si to krásně dávkuje sám a vždycky se může vrátit k tomu „někam jdem“.
Když stojíte na psí louce a „čekáte co bude“, tak nejistej pes prostě neví co má dělat a necítí se dobře a to nechceš. Takže přijde za tebou „mě se to nelíbí“ – a ty si drbeš cizího psa, nebo stojíš a koukáš. A ona v tu chvíli prostě nemá o co se opřít, nic co by mohla dělat tak aby byla v pohodě, aby se v tom mohla ukotvit a odpíchnout se od toho. Neví co má dělat, což je nepříjemné samo o sobě – a ještě k tomu ti cizí psi! Klidně jsem psí louky jenom procházela – vejdu jednou brankou, mířím k druhé, pes se cestou buď zabaví nebo ne – v případě nezájmu plynule opouštím prostor. Pokud jsou tam překážky a je bezpečné si je dát (někdy jsou tam cizí psi riziko, dva psy na kladině nechceš), tak si dám překážku, volno a odchod. Nenásilně, tak aby se pes cítil dobře.