Thielli
Petrs01
díky za vyjádření. Ano, viděla jsi jí v neděli. Od té doby jsme potkali X psů na ulici, vyjma těch opravdu nejbližších (sousedé z domu) – přede všemi utekla nebo je vyštěkla, když se blížili.
Pořád dřepuju, s každým se mazlím, hladím, držím se mezi tím cizím a mezi ní… ona postává opodál s pohledem „už jdeme pryč?“
Tohle jí hnědá nenaučila, to v ní jen posílila. Už jako štěně byla černá strašpytlík, co se mi držel mezi kotníky, zatímco hnědá ještě lítala a hrála si s jinými pejsky.
Štěně ne. Nechceme štěně.
Pes byl původně zvažován (černá je kastrovaná, měla zánět), ale pes byl vyloučen, protože teritorium. Tady u nás prostě ti kluci mají problém. Neustále někde nějaká fena hárá. Prakticky všichni, co mají psa, a co se bavíme, říkají, že procházky jsou jen jeden velký tah směrem, kde se hárá a nic jiného. O šarvátkách nemluvě. Na psích loukách už se to několikrát popralo. Majitelé psů – i těch, co zvládají chodit na volno, mají i tak neustále oči na stopkách, jestli se někde nevyloupl jiný samec, kterého zrovna jejich pes nemusí…
Takže ideálně dospělá mírná fena. Nějaká potřebná.
Eliette je evidentně lépe ve smečce s dalšími blízkými psy a člověk poblíž jako poslední záchrana, za kterého se běží schovat, když jde naproti jiná smečka.
Sice jsem s ní teď denně celou vycházku v kontaktu, vymýšlíme nějaké skákačky a obíhačky, kde to jde, střídavě i aporty, nějaké cvičení… ale když to srovnám s tím, jak se úplně rozsvítila v lese s ohaříky… to se prostě nedá srovnat.
Dnes ráno ve tmě zahlédla zajíce a zrychlila krok. Stačilo slovo a stála zpátky u mě. Ona zapomněla, jaké to je, zlobit.