Thielli
U nás zatím blbý. Hnědá má břichabol. Prostála a prochodila další noc. Znovu u veta. Testy na slinivku, játra, ledviny, zánět… nic. Vše OK, bez teploty… Rány se jí dobře hojí, nic nehřeje a nekrvácí.
Potravu už odmítá, vyblila i vodu včera.
Ráno konečně usnula, když jsem si jí v polosedu položila na sebe. Cítila jsem, jak se uvolňuje a dýchá pravidelně, její srdéčko mi bušilo do gatí, tak jsme ležely, ona spala a mně se kutálely slzy jako hrachy, nějak se to všechno odšpuntovalo a ze mě šla ta lítost, jak člověk nemůže tomu zvířeti ulevit.
Na radu Petry jsem do ní dnes ráno vtlačila banán a trochu čaje s medem, Všechno udžela. Na šest hodin. Teď odpoledne rybu uvařenou a rozmixovanou, jen malý kousek, tu vyhodila hned a před chvílí venku i ten ranní banán.
Ale alespoň už si sama i lehla na gauč. To je první úleva. To jak stála shrbená nebo si chtěla lehnout a zase hned vstala, dělala jednu „hravou poklonu“ za druhou, protože nějaká bolest, to se už nedalo vydržet… nekonečné hodiny cvakání drápků po podlaze.
tak já jdu. nějak nabírat síly.