Thielli
čajíku,
mě na téhle digitální době (tahala jsem zrcadlovku a fotila na kinofilmy, kdysi…) mrzí to, že našleháme tisíce záběrů, z nichž většina je už v daný moment po smrti pro nějakou nedokonalost a jen část jich pustíme dál prožít jepičí život. Když fotek nebylo tolik, člověk se k nim víc vracel, listoval v albech… dnes jich mám takové závěje a zdaleka tolik už si je zpátky neprohlížím. Jen pár vyvolených. 🙄