Thielli
Pozdravení všem a fotografkám díky za krásné obrázky – Mirce, Zlatce, Denny…
Pak přání brzkého uzdravení všem marodům, bolavým kotníkům, padajícím kolenům, vysokým teplotám…
Roman… no, víme své. Kdysi mě chytla záda v práci. Vezli mě na kolečkové židli, tak jak jsem na ní v té práci seděla… asi půl kilometru do špitálu, brečela jsem při každém kodrcnutí, ve špitálu jsem dostala osm injekcí kolem páteře a teprve pak jsem mohla zase vstát…
Denny, jestli má jednu nohu kratší… má nějaké ty vyrovnávací boty? To se přece stává i když člověk dostane sádru, že ho pak z té chůze nakřivo chytnou záda… no přejeme, ať se podaří napravit.
čajíku, ty prožíváž nstup čtyřicítky… pfff, počkej, až to bude pade. To je pěkně hnusný zlom. Čtyřicítka je jako zralé mango na stromě na Srí Lance. ?
To pytláctví je hnus, to se připojuji… ale – znáte mě už trochu – tam jde o jednotlivá zvířata, která než je tenhle krutý osud potká, běhá svobodně po krajině… já sice bulím nad každým živým tvorem, který umře zbytečně, ale stejně mě stále nejvíc tíží ty tisíce potravinových zvířat, která často hodně trpí, ale když se pevně zavřou oči, šunka na chlebu chutná…
Moc bych si přála, aby každý pašík každá kravka… než se stane tím jídlem na talíři, žila alespoň v trochu slušných podmínkách. No, asi je větší pravděpodobnost, že se na stará kolena stanu twiggi než aby se lidi usebrali a začali si vážit těch, které jednou hodlají sníst.
konec agitky.
A vůbec, konec všeho psaní dnes. Jsem utahaná jako pes. Takovýho listí na chatě po zahradě… kdo to vymyslel, ty opadavé stromy…? nějaký matla asi…