Kuskus
Krátila jsem si cestu přes dvůr a po trávě si vykračovaly vrány a jedna straka. Ta byla nejblíž. Polohlasem jsem zavolala Káčo a ona otočila hlavu a dlouze se na mne dívala.
Chce se mi věřit, že to byla ta samá, co přilítá na okno na zavolání. Spíše v zimě /teď moc nekrmím/ a než buchty jim chutnají srdíčka a kousky syrových jater. Ale strak je tady v okolí povícero.
Tůdle nůdle půdle -já jen něco k tématu, bo jsme v pudlím kotci. 🙂