Thielli
Fifi
co jsem tak za poslední měsíc s kdekým mluvila, tak jediná, kdo byl z tohoto počasí nadšen, byla užovka, která bydlí ve svahu nad řekou. Říkala, že se konečně pořádně vyhřála a vody na koupání je dost.
Ten umřelý člověk… no, není to fér, že lidi si klidně umřou, ale díry po nich zůstanou jen těm, co neumřeli. Kolegyni v práci umřel táta. Povídal si s vnukem a najednou se nadechl, zaklonil hlavu… a umřel. To je odchod, o kterém se mnoha lidem může jen zdát… si tak sedíte a povídáte si s poslední generací a najednou pfff… a duše si odletí v půlce věty.
No a to kolo. Ještě před časem bych ho nebyla schopná pustit. Říká se, že kdo si Bromptona koupí a neodhodí ho hned po pár jízdách, ten je ztracen. Něco na tom je. Je to tak odlišné kolo od všech kol (měla jsem silničku, treka i horáka…), je to prostě pohodička, taková postřižinská jízda, krásně to manévruje, taška na řídítkách, takže žádná zpocená záda pod batohem… odvezete na tom ale kde co jako v Asii, po silnici to fakt frčí díky dokonale navrženým převodům, no a nakonec to sbalíte a v kavárně si to strčíte pod stolek. Prostě láska.
Ale já jsem se už naučila věci pouštět. Takové to vlastnění ze sentimentu nebo z pocitu, že „se to jednou může hodit“, to je cesta k založení skladiště… který jednou budu uklízet buď chudák já nebo chudák někdo po mně.
Mayo
díky za upozornění, o té povinnosti vím. Řidičák mám, bude zakoupen i páteřák a kvalitní helma. 🙂