Fifi
Tak jsem konecne dopsala zaver letosni epesni dovoleny. 😀
DEN 9.
Hezky nám ráno začalo, Pepin se zase vypnul. Zcela vypnul. Tahal jak šílenec, nevnímačka, když už zavnímal, tak po mně skákal a drápal takovým způsobem, že by ho člověk nejradši zabil. Taky mi zmodral loket, dostala jsem od něj ďahu, ani nevím, jestli zubem, lebzou, ale vypadalo to dost nechutně – boule s obr modrákem přímo na kosti vedle brňavky. Háravky holt s pindíkem udělaly svoje. Přes den ale většina lidí i psů a fen odjela, slabé kusy se vyděsily předpovědí počasí, že prý bouřka se blíží.
Bylo příjemno, zataženo, tak jsem vyrazila si uklidnit nervy s žabičkou černou podél Labíčka, fajné to bylo. I bych bývala ťapala mnohem déle, ale blížící se černý mraky nás donutily k otočce a rychlým krokem zpátky. Stihla jsem ještě vyvenčit netvora, oba pesany zavřít do auta, a pak přišla bouřka. Krásná letní bouřka bez vichru, slejvák víc než solidní, altán i stan si prošly pořádným křtem. Divný to bylo, nemusela jsem deštníkem odspodu ďoubat a vylévat vodu z altánu, netvořily se vodní kapsy. Jediná nevýhoda je, že altánový upgrade nemá rozměry 3*3 metry, ale 2*3, takže je to takový outloň, člověk si musí v bouřce hodně vycentrovat místo sezení. 🙂
DEN 10.
Po včerejším odjezdu většiny lidí a fen se Pepinovi vrátil do hlavy neuron, zklidnil se, že se s ním dalo jít i na příjemnou procházku. Pocachtal se v Labíčku a potoku, Růžice samozřejmě nezůstala sedět v koutě a taky si pobyt užívala. Nevím, jestli to bylo psychickou zátěží, únavou, blemcáním značek od háravek, ale Pepin se pak poblil. Vyhodil po poledni nestrávenou snídani, zvolna ji hned sežral. Za hodinu stejný scénář, přitom žádná srajda, pruhy byly veselý a hravý. Blití a pohled na radar bohužel změnily naše odpolední plány, odjezd jsem plánovala až za den, dva. Postupující fronta vypadala nehezky, představa poblitého auta přes noc mě také nelákala, takže jsem zavelela k předčasnému ústupu. Naházela jsem do auta pár věcí, Pepina s Růženou a fičelo se domů, příjezd po 7. večer. Stan a jeho vybavení + altán, vše zůstalo na svém místě, nepobrala bych to najednou. P+R si doma vše zkontrolovali, pleskli sebou a druhý den jsem o nich vůbec nevěděla, chrnělo to tu komplet. Pršelo dost, žádné hrůzy se ale neděly. Zbytek vybavení jsem si odvezla následující den, kdy vše vyschlo, balení proběhlo úplně v pohodě.
Jak bych tenhle ročník tradiční dovolené shrnula? Skoro žádný relax, s Pepinem to byl spíš boj o přežití, kdo s koho. Pocit ostudy a bezmoci, když se choval jako kokos, když se vzpínal a ječel, když byl opravdu nebezpečný svému okolí. Balzámem na duši mi byla Růženka, ach, jaká slast mít vychované a normální zvíře. Také každovečerní pokvoky nad grilem mě zachraňovaly… 🙂
Jo, a pár vychytávek – mokrý ručník už byl jistotou. Novinkou pro mě letos byly magnety. Taková blbost, a přitom tak užitečná věc! Jako každý rok jsem měla přes okýnka u auta ručníky a různě je posunovala dle slunečního svitu či aby čokle neviděli na ostatní psiska. Kamarádka mi půjčila magnety, magnety, tralalalalá! 😀 Pišišvorný neodymový magnety, kterýma jsem přicvakla kolem auta na kapotu prostěradlo, hadr, a bylo to! Vřele doporučuji, kdo neznáte, je to skvělá vychytávka, má to i háčky, silný je to jako prase i v tý nejnižší kalibraci, která unese 11 kg. Dokonce už mám sadu 6 vlastních magnetů, seženete je za hubičku (v porovnání s profi autoshopy) na Florenci v Kutilovi .
Za rok budu sepisovat snad klidnější a pohodovější report z tábora.