Fifi
Milo,
bych rekla, ze on nemuze. Pepin je jinej nez kterykoliv predchozi pes/psice/pes na cviceni. On je fakt porouchanej a nemuze za to, jak se chova. A castecne se v nekterych situacich ani nechce chovat jinak.
Pridavam dalsi dva dny, pres vikend se mi nechtelo nic cvakat. To je roman na pokracovani, ze… 😀
DEN 7.
Ráno musel proběhnout restart Pepinovy hlavy za pomoci antiklikru, trochu dost se mu nelíbila jedna kamarádčina fena, plus do jejich průchodu začal v ohradě zvesela lítat kůň. Bylo toho na pruhy v tu chvíli moc, nicméně zašramocení s lahvičkou zabralo okamžitě. Vlastně je zajímavý, že i přes šílený nervy a stres, který tam Pepin prožíval, celou dobu pobytu měl krásný hovňouse a žral v naprostý pohodě. A taky jeho reakce na nové věci na „place“ – když se na louce objevila hromada klád z opravované ohrady, aby býčkové neprošli, skoro každý pes je při nočním venčení zaregistroval a reagoval opatrně. Hovádko pruhaté jelo jak tank, vyskočilo nahoru, nic neřešil.
Přes den se udělal šílený hic, takže program byl jasný – krátký venčení a šup do Labíčka. Tam už nastupoval Pepin jak profík, brodil se za mnou až tak, že jen hlavička čouhala. Navíc byl vořech tuze moc pašák, když krásně procházel ke slezu do vody mezi auty, ve kterých vegetili psi. Většina táborového osazenstva odpoledne odjela na raftech a kánoích po Labíčku (najděte si „jedulabe“), je to tradice, také jsem si to jeden tábor zkusila a vřele doporučuji. 🙂 Tím pádem byl na kempovací louce klid, ticho, šmajdali jsme si, plovali, Pepin zvládnul večer i poměrně těsný průchod mezi 2 pejskama a prvně reagoval ne řevem, ječením, ale pískáním, které značilo zájem o seznámení s kelpíkem. 🙂
DEN 8.
K ránu trošku zapršelo, ve stanu se spalo příjemně, nic na hlavu nekapalo. Pepin se vykulil z auta také vyspaný do růžova, ale v hlavě se mu trošku přepnul neuron na nevnímání. Počasí nás ani dneska nešetřilo, vedro, hic, navíc jsme všichni byli už po týdnu opravdu unavení. Přes den jsem s pesanama jen krátce ťapala a labíčkovala. Růžice patří mezi psy, kteří by se uhnali ve vodě až ke kolapsu. Brodění a plavání za aportkem, dechová, tepová frekvence vysoko, ani napít se v řece nestíhá… Musím ji kontrolovat a vodní vášeň dávkovat, i tak se mi s ní odpoledne stalo, že se po plavačce krátce zamotala. Šlus, dost, do vody už nešla a měla nařízený odpočinek – vytuhla ona i Pepin snad na 4 hodiny v kuse. Alenka mi mezitím znovu zatejpovala porouchané koleno. Pak se poněkud porouchal i Pepin – totál vypnul příjem, zapnul forsáž a jel rypákem jak šílenej. Tentokrát za to mohly háravky, pár fen se zjevně blížilo k vrcholu cyklu, vořech nebyl jediný pes, který začal bláznit.
Pavlušce dorazil v podvečer manžel na přespání a grilovačku. To bylo něco pro Pepina, nový hlas a osoba v „jeho“ klecovém teritoriu, pěkně si na Péťu bublal a ječel, Růžice se naopak svíjela jak hadice a chtěla tulituli. Psiska nakrmit, vyvenčit a šup do auta hají, pak už byl klid. 🙂