Fifi
Dneska jen kratsi soupis, zlobi me zado (porad dozvuky toho drzkopadu), potrebuju dovykydat auto, at mam na zitra nachystanou klec.
DEN 6.
Krásně jsem se po ránu prošla. Nejdřív jen krátký čurací venčení a pak po jednom psovi šupajdá na delší trasu. Žabičku nemusím komentovat, ale s Pepinem to bylo nebe a dudy oproti předchozím hrůzám. Jsem měla po boku normálního psa? Teda „normálního“ v rámci pruhatých možností. 🙂 Na kempovací louce se pak nechal na špagátu skvěle přivolat od cyklistky, kterou táhl pes, jsem si jich nevšimla a profičeli docela blízko kolem nás. Alenka mi říkala, že je vidět, jak se Pepin uvolnil, jak se mu ulevilo, že jsem převzala kontrolu, že přestal řešit okolí, jak si v klidu najednou byl schopnej čuchat a čůrat…
Odpoledne jsem měla telefonát. Páníček od Mishy, pruhatý ségry, se mi ozval, že by se po práci mohl na chvilku stavit. Volala jsem mu už před dovolenou, že budu poblíž s Pepinem, jestli se uvidíme. Nebyl si jistý, ten den byla Misha akorát na kastraci, tak podle stavu srůstání a hojení se uvidí. A vidělo se. 🙂 (Jsem pánovi a paní velmi vděčná, přivezli mi Pepina přes půlku republiky až od Bzence, vysadili mi ho vlastně u nosu, když jeli se ségrou kolem nás.)
Byla jsem na Mishu hodně zvědavá. Pruhatá sympaťanda s krásně se hojícím bříškem byla Pepinovi v něčem hodně podobná. Stejné potrhlé chování a emoce, číhání na psy, ale všechno o xy levelů níž. Takže vlastně pohodová a báječná psice, která si moc užívala moje drbání a mazlení. Začátky prý byly ale také hodně těžké, „blázen je to“, dala jim pár měsíců hodně zabrat.
Společná fotka samozřejmě neklapla, ani se Pepin se ségrou neočuchali. Když pán vkročil pod altán se podívat na mého blázna, který odpočíval v kleci, Pepin vyrazil jak lev. Pána jsem varovala, že moje zvíře má povahu jinýho kalibru. Místo pod altánem pojaly pruhy za své, toleroval kamarádky, zvykl si na jejich hlasy. Na nového vetřelce zareagoval drsně, jak jinak, pán s nelíčenou hrůzou couvnul a „To je brácha?!“ se velmi podivoval. Vyndala jsem divou zvěř z klece a courli jsme se po louce. Pohlazení od cizáka nepřipadalo v úvahu, když pán vyndal telefon, že slíbil manželce bráchu vyfotit, Pepin měl klasický problém. Něco v ruce = nebezpečí, vražda, smrt, zabití. Tak si magora pán aspoň nenápadně natočil, a když odjížděl, s úlevou říkal, že je rád, že jejich fenečka je vlastně docela normální, že mám jeho obdiv, že netvora zvládám.
Zbytek dne plynul pohodově, večer pak klasická grilovačka, pokvok a v noci báječná scenérie na obloze. Jak jsem se teď dočetla, ubývající Měsíc, Plejády a Hyády v souhvězdí Býka – krásná podívaná to byla, před třetí ráno jsem budila kamarádku, která to chtěla vidět. Jo, vlastně jsme ještě jednu noc viděly přelet ISS nebo družic Starlink od Muska. Nešlo o jednotlivce, ale jak kus perlového náhrdelníku se jasně osvícená tělesa sunula nebem, UFO hadr. Holky to neznaly a čučely teda, i já, tohle jsem ještě neviděla.