Fifi
DEN 2.
Noc úplně klidná nebyla, ale docela jsme se vyspali. Ráno jsem přicvakla Pepina na kabel, v předsíňce jsem potrénovala „čekej“ před vyražením ze stanu a šlo se venčit. S oběma najednou. Choval se jak šílenec, řval na agiliťáky, kteří byli dost daleko, ječel na psy kamarádek, štěkal na koně, veškeré chování a povely doma naučené jak kdyby neexistovaly. Šla jsem se zmítajícím se netvorem a najednou jsem ležela. Rozpláclá jak moucha, skončila jsem tváří k zemi, na břiše. Ani nevím, jak se to stalo, byl to mžik. Kokos pruhatý se hemžil, obtočil mi kabel pod levým kolenem a vyrazil útokem na něco. Podtrhnul mi nohu, nestihla jsem ani dát ruce před sebe, takže jsem sebou flákla nejdřív na kolena a pak celá, byla to hrozná prda. V pravým koleni, které náraz odneslo nejvíc, něco křuplo, v bederní páteři louplo, zůstala jsem ležet. Holky na mě volaly, jestli jsem v pořádku, prý můj držkopád vypadal dost hrozně.
Nezmohla jsem se ani na odpověď, poležela jsem si pár minut nehybně na zemi (naštěstí se to stalo na měkké louce). Hlavou se mi míhaly nepěkné myšlenky o konci života vořecha, i slzička marnosti a beznaděje ukápla do trávy. Pepin kolem mě poskakoval na špagátu, že bezva hra, panička na zemi, bude tulení. Růženka stála a koukala, co to vyvádím.
Opatrně jsem se začala sbírat ze země, do sedu jsem se převalila jak velryba, do stoje vztyčila jak stoletá stařenka. Ano, kolena nárazem pohmožděný, pravý teda fest, modrák se hned začal formovat, a co hůř, pěkně jsem si natáhla vnitřní vaz. Plotýnka bederní páteře, která mě zlobila přes tři měsíce kvůli zdvihání Pepina coby štěněte, začala také vysílat intenzivní nesouhlasné signály. Levé podkolení to odneslo „jen“ jelitem, jak se biothan stáhnul kolem nohy – je to úžasný materiál (ještě jednou díky moc Thielli za kábl)! Mít běžnou stopovačku, mám nohu popálenou do masa.
Odbelhala jsem se ke stanu, kamarádka mi hned pravý koleno zatejpovala. Den už pak plynul v poklidnějším tempu, Pepinovi jsem vyrobila pod altánem z velké klece zakrytý kutloch na bydlení, který nám zároveň sloužil jako stůl. Pes spokojený, že mě má po boku, dokonce byl schopný si přes den hodit šlofíka. Druhou, menší klec měl v autě. Venčení už jen po jednom psovi, koupačka a cachtání v řece, Pruhy začaly vstřebávat a zpracovávat vjemy z okolí.
Když jsem v noci po grilování venčila psiska před spaním, stala se divná věc. Pepin i Růžice v jednom místě na břehu najednou ztuhnuli, naježili se, hrdelní vrčení, větření do tmy – takovou reakci jsem u nich ještě nezažila.
Následovala noc hrůzy. Doslova. Protože Pepin se rozhodnul, že spát nebude. Opět v ložnici rotoval, hledal, kudy zdrhnout. V jednom rohu dole objevil větrací látkovou mřížku (předchozí stan ji neměl), plácnul se k ní a větřil, hrabošil, snažil se tudyma procpat ven a jít lovit to tajemný nebezpečno. Jestli jsem spala dvě hodiny, bylo to moc, zbytek času jsem hučela po bláznovi, ať si lehne a chrní.
DEN 3.
Nevyspalá, bolavá a zoufalá jsem třetí den dovolené zahájila podáním CBD kapek netvorovi. S nadějí, že ho to trošku zklidní, utlumí. Zázrak, stalo se tak. Ale mohlo to být i tím, že agilitní tábor končil, pobalili si překážky, stany a odjezd. Tím pádem nastalo ticho na vedlejší louce, zvětšil se prostor na běžné venčení, došlo na vycházky i na další místa v areálu a mimo něj. Já tedy drobek pajdala, ale chodit jsem mohla. Pepin byl jak Alenka v říši divů, na něco hned startoval (kozy, husy, kachny), na kočky, které jsou zvyklé na psy, nechápavě zíral, když před ním nezdrhaly. Přešel jako profík přes vysokou lávku nad potokem, vůbec se neleknul plastového divočáka Bedřicha (kterého se lekne snad každý pes), s klidem si vlezl do potoka přes panelový brod a udělal prvních pár temp, prostě to pruhaté zvíře řešilo, co nemuselo, a neřešilo, co většina psů řeší. 😀
Odpoledne přijela Pavluška, rtw kamarádka, a ubytovala se po naší levici. Zprava už kempovala kamarádka Alenka tejpovací s úžasným černým kelpíkem Furtíkem. I z něj měl Pepin trochu šoky, když jsme šli v dostatečné vzdálenosti kolem jejich stanu. Zabijůůůů těěěě! – takovou reakci měl Pepin vlastně na všechno, co si vyhodnotil jako ohrožení. Když ho tak Alenka (která má obrovský zkušenosti a cit pro psy) pozorovala, pravila, že to zvíře za to nemůže, je vlastně nemocný, nemá to v hlavě v pořádku, není „normální“, že to může být genetickou pamětí, epigenetika. Za jeho chováním vůbec nemusí stát nějaké špatné začátky či blbé zkušenosti v době vtiskávání, prostě se tak narodil. Strachová agrese jak vyšitá, vyhodnocování věcí nečekaně, pocit ohrožení, když má něco člověk v ruce, když nemá to zvíře dost prostoru a možnost úniku… Její nezávislé zhodnocení má hodně do sebe, souhlasím s ní.
Pavluška mi přivezla na půjčení třetí klec, ve které měla přechodné ubytko u stanu Růženka. To pro chvíle, kdy pražilo sluníčko, na úvazu by se upekla, takhle si hověla a chrněla ve stínu v zakryté kleci. Klasická sestava sousedek byla kompletní, večerní grilovačku nám zpestřila bouřka. Nás jen štrejchla, ale v HK byli prý účastníci koncertu Eda Sheerana pěkně zmáchaní.
Na noc jsem dala Pepinovi poslední šanci ohledně spaní ve stanu. Po venčení se tam sám cpal, chtěl být se mnou a Růžicí. Sundala jsem jim obojky, navlékla vesty (po bouřce se pěkně ochladilo), oba vlezli do ložnice. Než jsem se stihla otočit a zavřít ložničku, Pepin vyjel jak muréna a rypákem si nadzvihnul, otevřel zip od předsíňky. Opět blesková akce, na poslední chvíli jsem ho stihla čapnout za slabiny, byl už půlkou psa venku… Vtáhla jsem ho dovnitř, nandala obojek a táhnul chrápat do auta do klece. Nemám ráda, aby pes spal separé, člověk nikdy neví, jestli nebude mít zdravotní problém. Ale Pepin mi jinou volbu nedal. Nachystala jsem boční šoupací dveře u auta, aby měl vořech přísun vzduchu a šly jsme s Růžicí spát. Krásně, klidně spát.
Jo, vlastně jsem se dozvěděla, že předchozí noc mohli psiska klidně navětřit a narazit na kmotru lišku. Majiteli areálu chodí na drůbež, udělala si tam sámošku. Prý má noru na břehu Labíčka proti proudu o kus dál a je hodně oprásklá, viděli ji tam i přes den. To by reakci R+P vysvětlovalo, lišku u nás zatím nepotkali.