Kimi
Tak chodítko pro Goliho nebude, nevejde se na něj. Dnes první záchvat už doma, on se sesype na bok, začne kašlat, těžce dýchá, přišlo to, když jsem vstávala, za chvíli se sebral. Když přišla Hanka, šel v pohodě. Domluvily jsme se, že ona s ním půjde kousek po chodníku a počká na lavičce, já pro noviny. Na lavičce už seděl soused s Meginkou, ta, jak mě uviděla, běžela ke mně pro pamlsek. (Možná už jsem tu psala, že Megi je extrémně nedůvěřivá a nekontaktní, protože původní majitelé ji pořídili dětem na hraní, takže zažila spíš týrání než péči, já díky pamlskům a díky Golimu kontakt zvládla.) Tak dohodnuta pěkná vychytávka, Hanka počká se sousedem na lavičce a já půjdu s Meginkou pro noviny. On soused je už starší pán, taky má problémy se zády, takže proti výměně nic neměl. Hanka nás šla pár kroků vyprovodit, aby měl Goli příležitost udělat bobek, podařilo se, záchvat se nekonal. Meginka cestou tam vypadala trochu rozpačitě, loudala se, jakmile jsem obrátila zpět, chvátala na napnutém vodítku, pamlsky to mírnily.
Ke čtení – taky jsem od mala vášnivá čtenářka, ležela bych v knihách pořád, měla jsem tak do patnácti povoleno čtení dvě hodiny denně, táta to dost přísně kontroloval. Samozřejmě jsem podváděla, četla jsem třeba pod peřinou s baterkou.