Thielli
Mayo,
úder do hlavy to nebývá, lidé mají helmy. Ale prostě si nalokáš. V těch peřejích nevíš, kde je nahoře a kde je dole, když se nadechuješ, šplouchne ti voda do obličeje, kuckáš a točíš se, jakýkoli tvůj pohyb přijde vniveč, ruce ti prolítnou ve vodě plné bublin jako nic, jen se vysiluješ. Nejhorší je pak, když se dostaneš do válce. Cákající peřeje nejsou tak nebezpečně jako tichý válec. Tam prostě rotuješ jako v pračce a nepustí tě to.
Platí: nepouštět pádlo, nepouštět pádlo a zase nepouštět pádlo. Držet ho oběma rukama za každou cenu. Když to jen trochu jde, držet se ho jako hrazdy při výmyku, bradu nad, nohy mírně před sebou a nechat se unášet, dokud se proud nezklidní. Nesnažit se dřív postavit, nesnažit se plavat.
V Edinburghu jsem se ve válci topila, tady na Sázavě jsem si zlomila prst u nohy, když jsem se v proudu pokoušela postavit na kluzké kameny v pantoflíčkách… nalokáno mám za život, co by se do bazénku vešlo…
…a stejně se rok co rok najde nějaký tupý testosteron, který vyveze své děti na rozvodněnou řeku.