PetraK
Thielli
já mám z vody taky respekt. Topila jsem se už třikrát – tak doufám, že dost. Jednou jako malá pětiletá na koupališti ve Mšeně- spadl mi při blbnutí kruh na nohy a já neuměla ještě moc plavat. Pak asi jako desetiletá tamtéř, jezdila jsem na nafouknutý pjoumatice a odrážela se od betonového okraje, pjoumatika se zváhla a vzala mě o hranu toho bazénu a ještě jednou přiklepla jak zajíce 😀 , klesala jsem si dolů a říkala si, já se asi utopím – bylo to zvláštní, nedělala jsem nic, jen jsem si říkala, že se utopím. pak jsem se dotkla tělem dna a v hlavě zavřala“ JÁ SE UTOPIM!“ a vyjela jsem nad hladinu. Potřetí to bylo u moře a byl to moc prima zážitek – dne odjezdu z dovolený jsme šli skákat do vln, který se konečně udělaly, dno tam bylo poměrně příkrý, vlny silný, odliv taky, točilo mě to jak v bubnu , stahovalo pryč, vůbec jsem nevěděla, kde je nahoře, kde dole, to jsem fakt byla v panice. Uplavala jsem tomu nakonec, ale hrozně jsem se bála, že opravdu umřu.