Thielli
Kimi
vygůglila jsem si termín „kopečková pouť“ a v tu chvíli mě zalilo pochopení porozumění 😊 Volila bych stejně. Tady v Prahe je naštěstí Matějská bokem od od zástavby, zato je tu jako v úle pořád. Já už jsem tak asociální, jak se pohybuji výhradně po jedné niti ve své čtvrti, že když pak vlezu jednou za půl roku do metra, pomalu nevím, co mám dělat 🙈
čajík
jsem si konečně otevřela a přečetla tvůj velikonoční výlet. Fotky ropuch nemají chybu. 😁 …ale vůbec, i ten hmyz a věci zblízka se mi líbí – ty si pak hledáš, co to je nebo to prostě víš, že je to pakomár?
…
no a ještě k mému komentu věnce buřtů… já na té fotce ani tak neřešila ta mixovaná prasata, jako tu evokaci s hadem kolem krku 😂🙈
psala jsem pak Denny… že mně by tam takhle místo copů mohl třeba viset pórek… i když asi ani pórek. 🙄 Já mám problém pozřít cibuli, česnek, pažitku, pórek… jedině, když je to úplně rozvařené a není toho moc.
a Denny – s tím medem… no, ten jako jím, ale už také ne tak snadno. Viděla jsem kdysi se synovcem a neteří pohádku Pan včelka a pak mi med na nějaký čas také úplně přestal chutnat.
Na Berounce máme přímo na chatě přidělaný domeček pro včelky samotářky. Už mají zalepeno několik komůrek. Další domek budou mít z toho starého pařezu.
Kdyby bylo na mně a bydlela bych venku, měla bych včely, ale med bych jim nebrala. Když jsem četla knížku Únava materiálu od Marka Šindelky, byla tam scéna, kdy hladový člověk v zimě našel úl. Bylo v něm trocha medu na zimní přežití včelstva. A on jim ho snědl. Bulela jsem jak želva.
- Odpověď byla upravena před 1 rokem uživatelem Thielli.