Kuskus
Jedno klíště jsem si dom dotáhla sama. Zkracuju si cestu přes dvůr, kdysi dávno hřišťátko pro děti, dnes plocha zarostlá vysokou trávou kam chodí i pejsci. Jsem tam rajzovala před posečením a hnusák se nejspíš přilepil na mé světlé kapsáče, které tahám skoro po zemi. Večer se sprchuju a nahmatám si nahoře na stehně skoro v tříslech, přisáté klíště. Ráno tam ještě nebylo. Fůůůůj. Panika, přece jen jsou to už roky kdy jsem klíšťáky tahala Besince… vylítla jsem mokrá z vany, brýle, lupu a jala se v sedě zmetka zkoumat. Přes tukový val na břiše to bylo velmi obtížné. Vytáhla jsem z baťůžku desinfekci na ruce, která se tam válela od kovidu a na klíště nalila skoro půlku, nechala chvilku působit, pak zmrda vykroutila a do kráteru nalila druhou půlku desinfekce. Dva roky prošlé, jak jsem později zjistila. Během pár minut se na stehně vytvořila červená boule a uvnitř útvar velký jako obří fazole a taky tak tvrdý. Otevřela jsem internet a četla si o klíšťové encefalitidě a borelióze. Sere pes, vyhodnotila jsem nabyté informace. Během příštích dvou týdnů se fazole zmenšila na velikost hrášku a ten se vstřebal ani nevím kdy. Vypadá to, že klíště nakažené nebylo. Jedna si uškodí i bez něj. 🙂