PetraK
Dennyky
já nemám moc ráda, když mi někdo říká co mám dělat…
na ja, to já taky ne, ale když se musím něco naučit, tak halt to musím kousnout. A zrovna Franta umí vysvětlovat. Já jsem třeba ale ani neměla problém se Ščučkou tehdy na psím táboře. Ten neváhá houknout, když je člověk ke psu blbej. A to jsou momenty, kdy to beru, protože prostě ten člověk ví – mnohem víc, než já a když mi to neřekne, budu dělat furt ty stejné chyby . Takže já si sice nenechám do polífčičky foukat – moje máma, kdyby žila, by mohla vyprávět, ale když se chci něco naučit, tak halt jinou cestu nemám. Však, když si člověk študuje rady z knížek odborníků, tak mu v podstatě vlastně taky říkají, co že má dělat 🙂
Thielli
Jenže – ono je to BAVÍ
🙂 ano baví. A největším důkazem pro mě byla Bubinka z Troje, která tehdy přišla jako nepopsaný list a tak strašně jí to bavilo se učit něco novýho, být na sebe hrdobec…… moc hezky se na to koukalo. Bubi současná nemá takovou mozkovou kapacitu – taky přišla starší – ale jakou má rodost, když dělá aspoň svou žáábuůůů, nebo otočku, nebo projde mezi nohama, oběhne strom….
Baví, baví je to moc, a hlavně je to rozvíjí.
Pes, kterému majitel zajišťuje vše od štěněte má menší mozek než vlk, který musí být samostatný, musí řešit žrádlo, přežití, musí mít určité schopnosti rozvinuté, to pesan, když nic nedělá, tak nemá, krní mu to v tý makovici. Zajímalo by mě, kdyby se porovnávaly linie psů, kteří nějakým způsobem pracují a těch, kteří žijí čistě jako společníci, jestli by se tam projevil rozdíl.