Petrs01
Trochu mám pocit, že trendy ve výchově psů se začínají podobat trendům u dětí – a v obou případech je to cesta do pekel. Prostě udělám co potřebuju, samozřejmě při tom maximálně vedu psa tak, aby to ustál, nicméně… prostě to udělám. Pes ví, že není jiná možnost. Jasně že když mi vořech vyšiluje u drápků, tak stříhnu dva a pokračuju zítra… ale ty dva stříhnu, kdybych ho měla svázat do kozelce. Vaškovi jsem dávala kapačky (do kanyly), vyndávala stehy,… jasně, s náhubkem, nejsem sebevrah, ale on i s náhubkem uměl lidi přesvědčit, že na něj sahat nebudou. Tak… u mne to nezkoušel. Pokousal mne mockrát, ale při jiné příležitosti.
Spratek přišel s tak plnýma análkama, že ho čištění bolelo. Na tak co, počkáme až prasknou? Chytím, udělám, odměním.
Na veterině se snažím, aby to pro psa vyšlo pozitivně, nicméně když je něco potřeba, tak je to prostě potřeba. Jedu maximálně komfortně, ale bez diskuzí. Piksle taky nechtěla dát krev zadarmo 😀