Thielli
Čajík/PetraK
Ano, tábor byl pro mě určitě přínosný. Něco jsem sice znala z jeho knížek nebo přednášek, ale pospojováno do 3,5 dnů pohybu mezi jinými labily, cvičení, neustálé soustředění, i když šel člověk čurat (v kempu je hustota chatek a karavanů nesmírná, samé rohy, živé ploty, do toho nečekané překážky v podobě zatoulaných psů z vesnice, pomocné síly z kuchyně, jejž jorkšír „vojehodnej“ byl neustále vystřelován s flexinou k našim magorům navzdory mnoha prosbám i výhrůžkám)… to všechno se zabalilo jo balíčku poznání.
Můj hnědý pudl se nestane jinou osobností, ale i když svobodu už tady ode mě nedostane, půjde to ještě hodně posunout. Naše putování naší čtvrtí.
Byli tam psi se strachem z lidí, zvuků i výpadkáři na jiné psy.
Učili jsme se manévry rychlého přesměrování, když nepřítel je ještě daleko, ale náš pes už ho zaměřil, (to byl ten valčík :-), učili jsme se účinně a přitom ke krku šetrně vytáhnout velkého a těžkého psa, když už vystřelí (právě třeba při nečekaném vyjití nepřítele zpoza rohu, kdy už nejde nijak zareagovat a váš pes vypne), učili jsme se jak psa uklidnit v dechu, jak naučit psa se uvolnit když mu nabídnete dlaň, aby si do ní složil hlavu, já třeba jak přeučit, resp. přidat povel zastavení, který mám „pokažený“ – on pro mě pokažený právě vůbec není, protože hnědá se na „stůj“ naučila zastavit a okamžitě na mě otočit hlavu, což je pro naši potřebu ideál… jenže pak stůj u silnice zase takové provedení někdy zdržuje, když vám brzdí auta, abyste rychle přešli… takže už vím, jak učit, aby zůstala čučet dopředu.
Vy jste povětšinou zdatní pesaři a spoustu manévrů už umíte, já ne. Takže pro mě to byla moc fajn škola.
Ještě přidávám obrázek, kde jsem samozřejmě Frantovi vložila do úst něco, co vůbec neříkal… 😀