Kimi
Čají, učit nebyl nikdy můj cíl, ale praxe to tak nějak přinášela – školit a informovat. Na té univerzitě jsem nejdřív byla výpomoc pro kolegyni, nakonec jsme si její úvazek rozdělily s kamarádkou (bydlely jsme spolu na koleji a praxí jsme prošly tak nějak podobně – nejdřív podnik, pak veřejná správa). Studenti byli z různých oborů managementu, co si pamatuju, třeba zdravotnický, cestovního ruchu, informatiky a asi i další. Učila jsem spíš základy jednotlivých právních oborů, než nějaká konkrétní ustanovení. A že to byla fakulta informatiky, měli novou, dobře vybavenou budovu. Já jsem tedy měla v notebooku powerpointovou prezentaci, ta se v posluchárně promítala na veliké plátno a já jsem k jednotlivým snímkům vykládala. Dost složité bylo připravit zápočtové testy a taky jsem musela fungovat u zkoušek, průběžných a v komisi u závěrečných. Univerzita pak externisty omezila, tak jsem skončila. Bylo to náročné, ale zajímavé. Tu a tam se ke mně někdo přihlásil, že jsem ho učila.