Thielli
Zlatko, Mileno, Fifi…
děkuji vám za pohlazení mé holé trochu roztřesené tlapy. Kdyby se mě dnes někdo zeptal… máš přátele? Řekla bych: mám. A kdo to jsou? …Nevim, nikdy jsem je neviděla, nevím, kde bydlí a jak se jmenují. Ale jsou.
Kuskusi
Pousmála jsem se nad tvým závěrem ….“za pár let…“ Já doufám, že za pár let už mi polezou nozdrami podzemní tvorové. Já už se těším na ten klid a nevědomí. Můj život je jako teď současný český supermarket. Na energetickém účtu je menší obnos, než ukazuje kasa mého bytí.
Mirko
…náhubek. To je ti pro mě sporný předmět na denní nošení. Hnědá osm let nekousla a nekousla ani když byla vzteklá a měla psa pod sebou a mohla kousat vostopět. Ona se s jiným psem vlastně nikdy neporvala. Protože její výpady byly celou dobu v duchu „ukážu ti, ty strachopoude, že se tě nebojím, protože ty můžeš ze strachu kousnout, takže tě varuju.“ Nepřijatelné i tak, ale nebylo to na košík. Bylo to na zvládání situace, aby nenastala. Byli to psi velcí i malí, bylo jich „jen“ několik, zbylé desítky, stovky normálních psů vůbec nevnímá. I pro těch jen několik ale začala chodit v okolí na provaze.
Už jsem psala, jak miluje lidi. Miluje si chodit pro pohlazení. Nejvíc od dětí… a vem si, kdyby šla s košíkem. Její sociální život s lidmi by skončil. Všichni se psu s košíkem obloukem vyhnou. Jako je hnusná, je. Ale taky je ustrašená a lidimilující. Snad si nezaslouží, abych jí košíkem odstříhla i lidi, když už to neumí se svým druhem…