Thielli
Hnědá je v tomhle odmala cvičená, že já jsem ten, kdo dává odměny a kdo rozhoduje, komu se dává. Sedí vedle cizího obdarovaného a čeká. Dostává většinou jako první. Pokud kdy u toho zamručela, posadila jsem jí dál, ale nenechala jsem si mluvit do toho, co bude dál, komu ano a komu ne. Tohle ona v povelu zvládá.
Ona na tu starou nevyletěla kvůli pamlskům, já toho psa nekrmila. Byly jsme na druhé straně ulice a za auty a tam jsem paní dala ro ruky dva plátky a ta si je dala do kapsy. Pak jsem hovor ukončila a vrátila se přes ulici na stranu svých psů…
ale paní šla za mnou, přešla i s fenou, ta se zjevila mezi auty a vyběhla na trávník o kus dál než se muchlovaly naše čuby. No a tam to přišlo. Hnědá na „nebezpečném“ území a v dálce malý střapatý pes vydechující nebo vykazující pohybem nervozitu. (malý střapatý pes ji napadl).
Hnědá neútočí na jiné než nevyrovnané psy. Pokaždé, když se mi kdy vzedmula na vodítku, zeptala jsem se majitele, zda ten pes, co nás míjí a co já na něm nic nevidím, je pohodář. A můžete hádat, jaká byla odpověď…