Thielli
Petrs01
Taky jo. Dnes ráno vystřelila, že mi do lana skřípla prst. Ve dveřích povel za mnou, vyjdeme, nikde nikdo, uvolním z povelu a ona se nadechne zase nějakého pachu a vyletí na kšandách do nikam.
Tak byla srovnaná. Nevybíravě. A pak už tedy cupitala…
Psala jsem teď PetřeK do mailu. Že za těma jejíma smutnýma hnědýma očima už vždycky uvidím tu fenku. A že mi to pomůže se nenechat „ukecat“ na důvěru. Prostě to nejde. Tady u nás ne. Okolí domova = zero důvěry.
Odpoledne na vycházce ve vedlejší čtvrti se potkávala s malými teriéry na líbeznou. Prostě nic. V klidu… (ale byla teď přivázaná i v té jiné čtvrti…)